
Když se ministra opakovaně ptáte na konkrétní rozhodnutí, ale místo jasné odpovědi přijde mlha. Tak vypadala interpelace s ministrem práce a sociálních věcí Aleše Juchelky. Ptala jsem se jednoduše: „Proč jste bez náhrady zastavil projekt sociálního bydlení financovaný z evropských peněz? A jak konkrétně chcete pokračovat v pomoci rodinám v bytové nouzi?“
Místo jasné odpovědi jsem slyšela obecné fráze o sociální politice. A nakonec, že tuto pomoc stát „nemá primárně poskytovat.“ Přitom realita je jiná.
Díky těmto projektům našly ubytování stovky rodin. Rodiny, které nemusely zůstat na ubytovnách. Děti, které nemusely skončit v ústavní péči. Projekty byly financovány z evropských prostředků a státní rozpočet zatěžovaly minimálně.
Fungovaly. Měly výsledky. A byly zrušeny. O podpoře rodin se hezky mluví. Ale rušit funkční nástroje pomoci a pak říkat, že stát za to vlastně nemá nést odpovědnost? To není sociální politika. To je ústup.
Vaše Pivoňka Vaňková