Země živitelka pro mě nikdy nebyla jen výstava. Jako Jihočeška ji mám spojenou s dětstvím. S babičkou a dědou, kteří mě každý rok brali do pavilonu Čokoládoven Modřany pro Žužu a Bájo žvejky.
Tehdy jsem ještě netušila, jak důležité místo bude mít tahle výstava v mém životě i o desítky let později. Dnes na Země živitelku chodím i jako členka zemědělského výboru Sněmovny. A pokaždé cítím obrovskou hrdost na naše jihočeské zemědělce, potravináře, výrobce i dodavatele zemědělské techniky. Ale také na všechny, kteří se starají o naši krajinu a její tradice – myslivce, rybáře, včelaře, chovatele a jejich svazy a spolky. Na lidi, za kterými je vidět skutečná práce. Práce, bez které bychom neměli kvalitní české potraviny ani krajinu, jakou známe.
Další ročník Země živitelky skončil. Pro mě je ale pokaždé hlavně připomínkou kořenů. Těch jihočeských i těch úplně osobních.
A těším se zase za rok. Třeba už bez Žužu a Bájo žvejek, ale se stejnou radostí jako tehdy s babičkou a dědou. Vaše Pivoňka Vaňková